Umění versus řezničina: jak se vypořádat se zásahy klienta do vaší práce

Audio verze

Zodpovězte si otázku, zda jste umělec nebo řemeslník. Jak potom máte přistupovat k zakázkám a proč není dobré, aby nezkušený klient byl art directorem vaší práce.

Proč chceme podpořit? Na co ty peníze použijeme? Najdeš na stránce podpora.

► Michael Petrus: www.michaelpetrus.com
► Tomáš Sobel: vasejmenojevaseznacka.cz

--

Nevím si rady a chci poradit se svým kreativním podnikáním? Nedaří se mi sbírat zákazníky tak jak potřebuju? Chci poradit osobně! Stačí si vybrat, jestli mě víc zajímá poradenství kreativních profesionálů od Michaela Petruse, nebo od Tomáše Sobela. Taky nám můžete dát vědět prostřednictvím kontaktního formuláře.

--

▬ SLEDUJTE KREATURY! ▬
✔ Instagram: Kreativni_kreatury
✔ Facebook: Kreativní kreatury skupina
✔ Příhlásit k odběru videí na YouTUBE .

--

► Hudba: Jan Votoupal ♫ (h.votoupal@gmail.com)
► Jingle: Jana Kovárníková
► Design: Michael Petrus
► Záznam: Petr Hrubeš ihary.cz
► Zvuk: Tomáš Sobel

► Další pomoc: Týna Sataryová, Eliška Libovická, Tomáš Sedlár, Markéta Brecherová

Textový přepis

Tomáš:

Ahoj, já jsem Tomáš.

Michal:

Čau, já jsem Michal.

Tomáš:

A dneska se pokusíme rozebrat, jestli je ilustrace umění anebo není. Konkrétně jestli ilustrace na web, komiks anebo storyboard – jestli to se dá vlastně brát jako umělecká věc anebo spíš technická.

Michal:

No za mě – samozřejmě to z umění nějakým způsobem vychází nebo je to umělecký obor

Tomáš:

kreativně vizuální.

Michal:

Na druhou stranu – jak já to vnímám celou tu věc. Já vnímám takové dva extrémy. Na jedné straně je to umění a na druhé straně je něco jako řemeslná tvorba. Nebo umělecká tvorba a užitá tvorba dejme tomu. A to jsou právě ty dva extrémy, které vnímám. Mezi tím může být ještě nějaká redakční tvorba – typicky v té ilustraci a podobně. Ale ten hlavní rozdíl je, že u toho umění se umělec vyjadřuje nějakým způsobem, kdežto výtvarný řemeslník řeší nějaký problém.

Tomáš:

Zpracovává – ono to taky je vyjádření – nějaké zpracování nějaké myšlenky… kreativní vytvoření ať už pocitu nebo ilustrace, návodu… Ale v rámci toho umění tam asi daleko víc ten technicky kreativní člověk musí přecijenom víc poslouchat toho zadavatele a zákazníka, což je třeba asi místo, kde vidím ten největší rozdíl já. Kdežto v tom umění máš nějakou představu, co chceš vytvořit… Ne že by se to nedalo dělat i v té komerční tvorbě, ale těch lidí, kteří si mohou dovolit říct: „tak takhle to budete mít a tečka,“ nějaké firmě asi nebude tolik. Ty firmy tím budou potřebovat vyřešit nějaký problém.

Michal:

Zase v té užité tvorbě, jak říkáš, musíš přihlížet k tomu kontextu – pro koho to je, pro jaký účel se to dělá, kdo je cílovka a tak dále. To s tím souvisí a to je možná na video, které jsme natočili, a které se zabývá tím, že klient neví, co chce. Nicméně tady si myslím, že kdybych měl ještě popsat ty dva rozdíly nějak víc nechci úplně definovat umění třeba nebo něco podobného To umění je, když to řeknu zjednodušeně – vytvořím něco, co jde ze mě… já mám nějaké umělecké pnutí, dejme tomu aspoň tak já to vnímám, tedy ten extrém. A pak to třeba prodávám sběrateli umění. Dám to do galerie, lidi se tam na to chodí dívat. Koupí si to. Nebo můžu prodávat svoje autorské tisky, limitovanou edici a podobné věci. Dobří ilustrátoři – tak za nima chodí třeba já nevím, filmová studia… spíš agentury, které pro ně dělají a nabídnou jim, jestli nechtějí dělat propagaci novému filmu. Takže ti ilustrátoři nakreslí třeba plakát k filmu nebo k seriálu. A je to vlastně jejich umění, protože oni to nechávají úplně na nich, by se dalo říct do jisté míry. Udělají to ve svém stylu, tak jak oni chtějí pojmout to téma… a potom to můžou používat a prodávat případně jako svoje umění. Zároven to dělá nějaký marketing tomu filmu a podobně. No a pak se vlastně přesouváš na tu druhou stranu extrému, kdy teda děláš pro někoho, ke konkrétnímu účelu, s nějakým konkrétním zadáním ať už ho dostaneš nebo si ho sám vytvoříš A musíš to k tomu nějakým způsobem přizpůsobit a řešíš teda nějakým způsobem ten problém. Další rovina, která tam je, je právě i ten styl nebo vůbec jak to vypadá. To umění – tam si můžeš dovolit být i víc expresivní kdežto u té výtvarné stylizace pro tu užitou tvorbu je to asi víc o tom, aby to bylo stravitelnější podle toho, pro koho to děláš. Jo, když zase budeš kreslit plakát, dejme tomu, nebo ilustraci na banner, tak musíš zvažovat, pro koho to je. Když to je zase pro maminky s dětma, tak to asi bude vypadat jinak než když to bude pro nějaké rockery, kteří si jdou koupit kytaru a děláš na to reklamu. Takže to je asi ten rozdíl, který v tom vidím. Potom ještě mezi tím je něco, čemu říkám redakční tvorba, což je zase víc třeba pro časopisy nebo nakladatele. Ta komerční většinou je zase buď, že to děláte pro firmy anebo pro nějaké reklamní agentury typicky… …korporátní ilustrace, komerční ilustrace, storyboardy tam hodně padaj. A ta redakční – jak jsem říkal pro ty časopisy – to znamená že… Moje zkušenost je v České republice taková, že ti ten časopis nebo ten nakladatel vlastně dá sice téma …třeba udělej obálku pro tuhle knížku, která je o tomhle a nějak se to tam musí promítnout, ale vlastně nechá na tobě úplně jak to zpracuješ a moc ti do toho nekecá.

Tomáš:

Když jsi ten dvorní ilustrátor.

Michal:

Ale jako typicky vyloženě u těch nakladatelů mám tu zkušenost, že do toho vlastně moc nekecaj, pokud tam není něco úplně mimo. Ale je to ta komerční, kde ti do toho furt někdo kecá a vlastně děláš hodně iterací a opravuješ, protože prostě do toho vstupuje spousta lidí, kteří se k tomu vyjadřují někdo z reklamky nebo ten koncový klient. A u toho klienta tam může být manažer a marketinový manažer… …a pak na to ještě koukne ředitel a řekne: „mně se tady něco nelíbí,“ a pak ti to vrátí a musíš předělávat věci což je hrozně typický. Tak tam je to zase vykoupené tou cenou. Typicky komerční práce jsou lépe oceněné.

Tomáš:

S tím také souvisí to, že většina umělců dojde své slávy a takového toho finančního zadostiučinění často až po odchodu na onen svět, což je něco, čeho si většinou moc neužijí

Michal:

Hmm, je to ta horší varianta.

Tomáš:

Samozřejmě jsou umělci, kteří jsou schopní se svou prací uživit i za života, ale těch bude pravděpodobně méně, než těch uznaných až posléze in memorial.

Michal:

Většinou to ti lidi musí nějakým způsobem nakombinovat. Většinou to funguje tak, že člověk dělá nějakou část,  která platí ty účty, což může být ta víc komerční užitá tvorba a potom si  vlastně dělá i nějaký svoje projekty nebo něco jako víc uměleckého. Mám kolegy ilustrátory, kteří dělají fakt jako pro reklamky třeba storáče (storyboardy), jedou jeden za druhým ale potom chtějí udělat obálku knížky, která bude v těch nakladatelstvích a podobně teda v těch knihkupectvích. To je na tom super. Že vlastně to vidí lidi. Berou si to domů. Koupí si na základě toho tu knížku. Já přesně jsem takhle stál na takovém rozcestí, když jsem zakládal naše ilustrátorské studio  kdy za mnou chodili klienti a ptali se mě hodně na to, že by po mě chtěli tu komerční tvorbu a já jsem byl víc k té umělečtější… …protože když jsem udělal nějakou obálku knihy, tak to přesně bylo vidět. Jsem měl nově svojí současnou přítelkyni. Šel jsem někde v knihkupectví a říkal jsem: „Jo, tuhle obálku jsem dělal.“ A bylo to super! Ale to není to, co ti zaplatí ty účty většinou. Alespoň u nás v České republice, protože je to tady s těma penězma trochu slabší v téhleté sféře.

Tomáš:

Což taky ještě záleží na tom, jaké jméno máš. Jak ses vypracoval… protože když začínáš, tak rozhodně taháš za ten kratší provaz a vydavatelství tě budou zkoušet hodně dostat do rohu a říct: „my tady máme takový rozpočet, tak za to budete dělat,“ což občas od některých vydavatelství mohou být opravdu hodně směšné peníze, po rozpočítání na hodinu… i desetikoruny, i třicet korun za hodinu práce a podobně. Tak člověk potom takovou práci může dělat až třeba to nutně nepotřebuje do toho portfolia…

Michal:

Ono ti to trochu buduje to jméno,protože tyhle věci jsou vidět…

Tomáš:

Ale zase se to nesmí dělat donekonečna. Nemůžeš pět let si budovat portfolio a dělat pro vydavatelství pětistovku – deset obrázků do dětské knížky. Když oni na tom vydělávají. A měli by to mít spočítané tak, aby něco vydělali, že jo.

Michal:

Ten problém je, že český trh je hrozně malý. Ta knižní produkce – já nevím – ale většinou se argumentuje, tím, že trh je malý, neprodá se toho tolik a tím pádem zaplatit tu ilustraci, je pro ně těžké. Jak to je nebo není, těžko říct, ale znám lidi, kteří se živí prakticky jenom tou redakční tvorbou. Ale taky je to hodně takové, že nadávají, že peníze tam takové úplně nejsou. Ale zase si nedovedou představit – oni tomu třeba říkají – někteří lidé budou vědět kteří, práce pro manažery. Prostě pro manažery v životě nebudu dělat, protože chtějí, abych to opravoval. Což trochu naráží na to umělecké ego, což se dá naprosto chápat. Zvlášť když je člověk zvyklý z té umělečtější sféry nebo z té redakční. A v té komerční je narosto normální, že se ty věci opravují, opravují, iterují a tak dál. To je pravda no. Tam je potom jenom důležité říct, že když už děláte iterace, typicky pro tu komerční sféru, tak je samozřejmé brát si peníze za vícepráce.

Tomáš:

Určitě. Člověk by měl mít nastavený nějaký vnitřní předpis anebo postup a s tím by měl zpravit toho zákazníka už na začátku že dostanete jeden návrh, budou možné maximálěně tři opravy můžete třeba říct i do tolika a do tolika v rámci nějakého času to už záleží na tom, jakým způsobem pracujete a cokoli navíc už jsou vícepráce. A tohle je potřeba říct na tom začátku, protože někteří zákazníci začnou potom zkoušet: „ale vždyť tady je to jen přimalování takové kudrlinky.“ A ono z těch kudrlinek se pak najednou nastřádá několik hodin práce a člověk najednou má poloviční hodinovku. A když víte, že  potřebujete za tu hodinu dostat určitý peníze, abyste zaplatili nájem, kanceláře, chleba, vodu, teplo tak prostě nemůžete jet do mínusu, že jo.

Michal:

Je to tak. Je dobré si to říct na začátku nebo když typicky děláš s někým dlouhodobě, tak už víš, jak to zhruba chodí a jestli ti to vychází nebo nevychází. Ale minimálně u nových klientů je dobré vždycky říct si jak to bude fungovat s těmi iteracemi, protože to je typická záležitost. A je dobré si to srovnat na začátku případně když se dělá nějaká větší věc, dát to i do smlouvy.

Tomáš:

Tak o umění, egu a komerční práci jsme řekli asi všechno. Pokud máte nějaké návrhy na doplňující dotazy nebo byste chtěli vědět nějakou specifičtější věc, která se týká té kreativně komerční práce tak nám určitě napište do komentářů. Nezapomeňte video sdílet, lajkovat, poslat všem kamarádům, protože jsme tady vlastně od toho, aby se to dostalo k co největšímu počtu lidí.

Michal:

Jestli máte i nějaký návrh na zlepšení toho, co děláme nebo jak to říkáme, tak si to určitě rádi poslechneme.

Tomáš:

Tak jo – čau.

Michal:

čau.